⇒ stereotypní volby povolání u žen i mužů v mladém věku

Skutečně je volba povolání svobodná volba?
Na základě čeho se mladí lidé pro své povolání či obor rozhodují?

Mladí lidé se pro své budoucí povolání rozhodují v průběhu života několikrát. K první takové volbě dochází již při výběru střední školy či středního odborného učiliště. Mladí lidé se nerozhodují jen podle talentu a zájmu o obor, ale též na základě postojů, názorů a očekávání svého okolí. Velký vliv má vrstevnický kolektiv, rodiče, škola a též média a společenské vzory. 

Ženám a mužům jsou přisuzovány rozdílné vlastnosti, schopnosti a společenské role (např. žena – pečovatelka, muž – živitel rodiny) a z nich vycházejí i stále existující stereotypy ve volbě povolání u žen i mužů (dle zakořeněného dělení práce na „ženské“ a „mužské“).

Ze studie¹, která zkoumá přechod mladých lidí ze středního stupně vzdělávání na trh práce, vyplývá, že pouze 60, 6 % absolventů a absolventek učebních oborů by si s odstupem tří let zvolilo stejný obor jako ten, který vystudovali. Technické obory (elektrotechnika, strojírenství) by si znovu vybrala většina absolventů, zatímco obor služeb (gastronomie, osobní a provozní služby) by znovu volila méně než polovina. Vzhledem k tomu, že dívky častěji absolvují právě obory zaměřené na služby, je zřejmé, že právě dívky by podruhé častěji volily jinak. 

U středních škol v maturitou² by stejný obor volili častěji též absolventi a absolventky v technických profesích (elektrotechnika, strojírenství), kde by se rozhodla stejně drtivá většina z nich. V případě stavebnictví, pedagogiky a učitelství je opakovaná volba méně pravděpodobná. 

Mezi nejčastěji zmiňované důvody pro odlišnou volbu oboru patří: ztráta zájmu o obor (61,3 %), nízké platy (50,0 %), špatné pracovní podmínky (48,4 %) a též fakt, že absolvent či absolventka obor v podstatě nikdy studovat nechtěli.  

Po skončení studia má 60 % absolventů a absolventek zájem pracovat v oboru, který vystudovali. 3 roky od ukončení studia pracuje v oboru jen třetina z nich (35 %). 20 % pracuje v příbuzném oboru a 45 % pracuje zcela mimo obor. 

U technických profesí (strojírenství, elektrotechnika, IT) je nejčastějším důvodem odchodu mimo obor lepší nabídka na trhu práce v jiném oboru. U služeb (gastronomie, osobní služby) hraje významnou roli též nízké platové ohodnocení a neperspektivní vyhlídky v oboru. U pedagogiky a učitelství je hlavním důvodem velmi nízké platové ohodnocení v kombinaci se skutečností, že absolvent či absolventka neměli v plánu ve vystudovaném oboru zůstat. 

Při srovnání absolventů a absolventek vyšších odborných škol³ a jejich spokojenosti v zaměstnání jsou se svým platem nebo mzdou nejvíce spojeni v oborech zemědělství a lesnictví a v právním a veřejnosprávním sektoru. Nejmenší spokojenost s platem je potom v oborech Pedagogika, učitelství, sociální péče a Ekonomika a administrativa. Tedy v oborech, kde tradičně převažují ženy. 

Rozdíl v odměňování se mění i podle vzdělání, nejnižší je u lidí se základním vzděláním ve výši 17 %. Nejvyšší, který dosahuje celých 29 % je naopak u lidí vysokoškolsky vzdělaných, kde představuje průměrný rozdíl 14 991 Kč měsíčně. A to i přesto, že v ekonomicky aktivní populaci (16–64 let) převládají vysokoškolačky (21 %) nad vysokoškoláky (19 %).

Rozdíl v odměňování v průběhu celého života žen má vliv i na výši důchodu. Pokud ženy vydělávají za celý svůj život v průměru o 21, 1 % [Výsledky dle mezinárodního srovnání v šetření Eurostatu v ČR za rok 2017] méně než muži, je i jejich důchod po skončení pracovní kariéry v průměru o 18 % nižší, než důchod u mužů. [Rozdíl v důchodech za rok 2018. Zdroj: Zaostřeno na ženy a muže, ČSÚ 2019.]

Trhlíková, J., Přechod absolventů středních škol na trh práce – II. etapa – Vybrané skupiny maturitních a učebních oborů, Národní ústav pro vzdělávání, Praha 2019. Ke stažení zde.

²V rámci námi sledovaných skupin oborů by si znovu stejný obor studia vybrali nejčastěji absolventi ze skupin Strojírenství a strojírenská výroba (85,3 %), Elektrotechnika a telekomunikační a výpočetní technika (84,2 %) a Právo, právní a veřejnosprávní činnost (80,0 %). Lehce nižší je pak míra identifikace s oborem ve skupinách oborů Stavebnictví (76,7 %), Informatické obory (75,3 %) a Pedagogika, učitelství a sociální péče (74,7 %). Zdroj: Trhlíková, J., Přechod absolventů středních škol na trh práce – II. etapa – Vybrané skupiny maturitních a učebních oborů, Národní ústav pro vzdělávání, Praha 2019. Ke stažení zde

³Trhlíková, J., Přechod absolventů vyšších odborných škol do praxe a jejich uplatnění Šetření názorů absolventů VOŠ tři roky po ukončení studia, Národní ústav pro vzdělávání, Praha 2014