Nedávno jsme zabředly do rozhovoru o rozdílech koučování a mentorování. A je zajímavé, jak se lidé dívají na obojí. Někteří fandí více koučování, protože jejich koučka nebo kouč je umí namotivovat, posunout se tam, kam jim to samo jaksi nejde. Mentorování, je naopak o to lepší, že mentor může sdílet vlastní zkušenosti. Kdežto kouč by se měl jen ptát a tím klienta navést na vlastní odpovědi.

Někteří se trápí pravidly koučování a někteří prostě ne. Již jsem slyšely hodně pravidel o koučování:

  • poměr toho, co řekne klient a co řekne kouč musí být xy% oproti wz%,
  • sedět vždy čelem ke dveřím,
  • nemluvit o vlastní zkušenosti,
  • pozor na body language,
  • nemít žádnou schůzku 30 minut před sezením, …

Více než na pravidla a poměry a čísla a pozice, se bychom se měli soustředit na to, co člověk naproti nám doopravdy říká a HLUBOCE POSLOUCHAT.

Pro některé se tedy mentoring od koučování moc neliší. Vždy je potřeba vědět, co klient chce, kam míří a co očekává. A následně je nejdůležitější být duchem přítomný. S láskou poslouchat a reagovat na to, co klient říká. V případě mentoringu s láskou předávat, co jsme v životě pochopili.

Co by mohlo být snad jediné pravidlo? Neříkat: musíte a měli byste. Je ideální dojít k vlastnímu cíli sami a brát již samotnou cestu jako dar, cíl. Nabízí se citace skotského theosofa, Sydneyho Bankse:

„Kdyby se lidé nebáli své vlastní zkušenosti, to samotné by změnilo celý náš svět.“

V BPW CR jsme nadšené z faktu, že jsou kolem nás ženy, kteří věnují svůj čas právě mentorování. V rámci Equal Pay Day 2020 bude například 65 mentorek, které věnují zdarma svůj čas ženám, které si je přijdou poslechnout v rámci Mentoring Day, 28. března 2020. Každá z nich bude mít nějaké téma, takže je jednoduché se orientovat, neznáte-li je osobně.

V dnešní době je čas naší nedražší komoditou. Věnovat čas někomu jinému je opravdový dar.