Průzkumy finančních expertů ukázaly, že téměř 50 % rodičů vyplácí svým dětem kapesné nepravidelně. Často tehdy, když děti přijdou s tím, že peníze na něco potřebují nebo chtějí. To je podle odborníků finanční anarchie, kterou nelze nazvat výchovou ke správnému přístupu k penězům. Podobné chování může v dospělosti vést k větší nezodpovědnosti a snadnému zadlužování se. Většina dětí mladšího školního věku nedostává kapesné vůbec, protože si rodiče myslí, že vlastní peníze jsou pro ně zbytečné. Vždyť jim přece dají vše, co děti potřebují a když si o něco řeknou, tak jim to koupí hned nebo to děti dostanou od babičky, nebo k narozeninám. Většinou podle ceny a finančních možností rodiny.
Zkrátka, když chybí systém, jsou vaše výchovné ambice zbytečné.
12 rad, aby kapesné mělo svůj smysl
1. Když dítě dostává kapesné, učí se hospodařit s určitým množstvím peněz. Stanovte si proto jasná pravidla a buďte v jejich dodržování důsledná hlavně vy sama.
2. S vyplácením kapesného začněte, když děti nastoupí do školy. Na nižším stupni je dobré vyplácet týdně, protože měsíc je pro menší děti příliš dlouhý časový úsek. Pro takto staré děti platí pravidlo například: 1. třída – 10 Kč týdně, 2. třída – 20 Kč týdně atd. Od šesté třídy už mohou dostávat peníze měsíčně a to přibližně 300-500 Kč. Na střední škole 700-900 Kč a na vysoké 1000 Kč měsíčně a více.
Kolik peněz potřebuji já, o kolik si mám říct a proč?
3. Systém by měl být motivující. Můžete dětem dávat odměny navíc. Raději vždy zvolte bonusy za kladné počiny (dobré známky, domácí práce navíc apod.) než pokuty za nedostatky. Ale pozor, aby nakonec vše nebylo motivováno penězi.
4. Vyplácejte kapesné hned po vaší výplatě. V mnoha rodinách se platí prvního, ale to už rodiče mohou mít hluboko do kapsy.
5. Hned jak to půjde, založte dítěti účet a naučte je, jak ho spravovat přes internet. Ve chvíli, kdy má náctileté dítě svůj účet a internetové bankovnictví, začíná ovládat dovednosti, které se ve škole neučí, ale jsou pro praktický život potřeba. Navíc při využívání bankovního účtu žije s imaginárními penězi. Díky tomu ví, že musí počítat, i když opravdové bankovky z peněženky nemizí.
6. Motivujte děti ke spoření. Díky kapesnému se děti učí postupně šetřit na věci, na které jedno kapesné nestačí. Osvědčený způsob je třeba: „Ušetři si polovinu na vytouženou hračku, zbytek ti doplatím.“
7. Když dítě s penězi nevyjde, nedotujte je. Buď si musí na něco počkat do dalšího měsíce nebo mu maximálně půjčte a vyžadujte, aby vám dluh splácelo.
Můj vztah k penězům a proč je někdy třeba umět se rozhodovat racionálně
8. Nemluvte dítěti do toho, za co bude peníze utrácet. Pokud hned druhý den nahází vše do sušenkového automatu ve škole, je to jeho věc. Můžete však říct, že vy byste to takhle neudělala. A hlavně, na další sušenky už mu nedávejte ani korunu!
9. Mluvte s dětmi (přiměřeně jejich věku) o rodinných penězích. Děti by neměly mít pocit, že se peníze samy od sebe rodí v bankomatu, ani že chodíte automaticky do práce, kde vyděláte na všechno. Když na střední škole zavedete model „dám ti víc, ale budeš si z toho platit obědy a telefon“, dítě se naučí, že některé výdaje jsou nezbytné a musí na ně mít rezervu.
Téma Komunikace probereme s šéfredaktorkou Harper´s Bazaar, Barbarou Nesvadbovou.
10. Starší děti motivujte, aby si přivydělaly mimo rodinu, třeba doučováním nebo letní brigádou. Studentům by měly všechny jimi vydělané peníze zůstat.
11. Současně připravujte děti na to, že až nebudou studovat a budou-li s vámi dál bydlet, očekáváte od nich příspěvek na domácnost.
Umíme správně argumentovat, když jdeme za svým cílem?
12. Zlatá rada na závěr: Učte své dcery i syny, že za stejnou práci dostanou stejnou odměnu. Patří-li k domácím povinnostem takzvaně typicky ženské práce a typicky mužské, měly by je obě děti dělat na střídačku nebo se mezi sebou samy domluvit.
Nezapomeňte, že nejlepší je být svým dětem příkladem. Nemůžeme je naučit říct si o peníze, když to sami neumíme. Proto přijďte 13. a 14.dubna na konferenci Equal Pay Day – ŽENY SOBĚ, kde se dozvíte, jak vypadá fair play na výplatních páskách.
Zdroj: www.jenprozeny.cz
Autorkou příspěvku je Olga Strnadová
